BJ Nilsen (Švédsko)
BJ Nilsen (Švédsko)
Jak zní hudba vytvořená ze zvuků současné Arktidy, z originálních zvukových krajin sejmutých v severním Norsku a Rusku? Připomínku oblasti, jejíž stav nelze odečíst od environmentální krize a péče o budoucnost planety, přiváží na A Day of Sound švédský skladatel a zvukový umělec BJ Nilsen.
BJ Nilsen aktuálně žije a působí v Amsterdamu. Jeho sugestivní experimentální ambient vzniká ze zvuků přírody a klimatických jevů. V poslední době nahrával zvuková svědectví o arktických oblastech Norska a Ruska. BJ Nilsen je rezidentem významného britského labelu Touch a vídeňského Editions Mego, vystoupil na nejvýznamnějších festivalech elektroniky a multimédií (CTM, Unsound, Sónar aj.). Domácí publikum zná jedinečného, stále se rozvíjejícího potápěče do zvukových Mariánských příkopů BJ Nilsena z bratislavského festivalu Next (2009, 2020) a pražského cyklu přespávacích koncertů Silent Night (2016).
Jeho práce se zaměřuje především na zvuk přírody a jeho účinky na člověka. urbánní akustický život měst zkoumal v nedávných projektech Pending (2020), a Auditory Scenes Amsterdam (2020), nořil se do průmyslových zvukových krajin severního Norska a Ruska, viz spolupráce s filmařem Karlem Lemieuxem v audiovizuálních pracích unearthed (2015), a Yujiapu (2017). Spolupracoval s nejpopulárnějším nahrávačem divoké přírody Chrisem Watsonem na albech Storm (Bouře) a Wind (Vítr,) vydaný londýnským labelem Touch (2006, 2001). Jeho původní skladby, sound design a originální nahrávky se staly součástí projektů v divadle, tanci a filmu: viz film Enter the Void (r. Gaspar Noé), ve spolupráci s Jóhannem Jóhannssonem vytvořil soundtracky I Am Here a Sicario (r. Denis Villeneuve). Ve spolupráci s - dnes už laureátkou Oskara a Grammy - Hildur Gudnadóttir vytvářel zvuk pro islandskou inscenaci Krále Leara. Spolupracoval s uznávaným švédským choreografem Örjanem Anderssonem na Mozartově Requiem (2019), Rondo (2019) a partita č.2 - Sei Solo (2021). Opakovaně spolupracoval s umělkyní environmentálních a politických témat Femke HerreGraven na její výstavě (pro ocenění Prix de Rome) Diving Reflex (Because We Learned Not to Drown, We Can Sing) a 20 Birds Inside Her Chest (2021), projektu objednaném 13. bienále v korejském Gwangju.
“Jeho skladby jsou mosty mezi elektronikou, starými analogovými syntetizátory a environmentálním zvukem, pracují s percepcí a zpětnou rekonstrukcí akustického prostoru, drony vytvořené z tavících se zvuků ptáků, moře a oscilátorů společně modelují akustický otisk vnějšího světa, který je prezentován v podobě psychologického kontextu života, zachyceného zvukem míst, situací a času (…).” Marek Solomon
