Tomáš Šenkyřík
Tomáš Šenkyřík
Na A Day of Sound představí Tomáš Šenkyřík své aktuální album field recordings Voda, v němž zachycuje speciálními senzory zvuky z vodních hlubin, kontaminovanou vodu na Mostecku i speciálně snímané rytmické textury sněžení. Autor píše: “Na albu najdete nahrávky pořízené jak nad hladinou, tak také underwater recordingszachycené speciálními mikrofony pro natáčení pod vodou (např. Svratka 2m pod hladinou při teplotě vzduchu -10C). Zachycuju jenom malý zlomek, protože vodní zvuková říše je nekonečná... Snažím se ukázat, že na vodu je třeba myslet a starat se o ni.”
Tomáš Šenkyřík je muzikolog, skladatel a lovec zvuků. V letech 1999-2008 pracoval jako etnomuzikolog v Muzeu romské kultury. Zde se zabýval zejména výzkumem a pořizováním autentických terénních nahrávek romských hudebníků.
Od roku 2008 se intenzivně věnuje terénnímu nahrávání, především přírodních zvuků. Fascinují ho hudební kvality zvuků matky přírody a zvukové dialogy mezi živou a neživou přírodou. Rád naslouchá křehkým zvukovým krajinám bez civilizačního hluku.
Je členem uměleckého sdružení Skupina a členem evropské organizace CENSE (Cross European Network for Sonic Ecologies). Je zakladatelem a provozovatelem portálu www.soundscape.cz, zvukové mapy zaměřující se na dokumentaci zvukových krajin jižní Moravy.
Jeho nahrávky vyšly na londýnském labelu Slowcraft Records a v několika dalších zemích světa. Mastering alba Voda je dílem australského umělce a vydavatele Lawrence Englishe.
Je horký červnový den. Spolu s hudebníkem Tomášem Šenkyříkem klečíme v trávě u mokřadu, který leží na kraji Židlochovic u Brna. „To byla ropucha a tamhle je skokan zelený. Tyhlety žabí chóry obdivuju,“ říká mi s nadšením devětačtyřicetiletý Šenkyřík, zatímco nastavuje svoji zvukovou techniku – ta sestává z prostorového mikrofonu zachycujícího zvuk okolí nebo takzvané paraboly, která naopak umožňuje zaměřit se na jeden zvuk a odfiltrovat všechno ostatní.
„Člověk komponuje už jen tím, jak si techniku rozloží. Když nastavíš mikrofon o 15, nebo 45 stupňů bokem, bude výsledek úplně jiný,“ vysvětluje Šenkyřík svou metodu. Do toho šumí louka, vrže rákos a v dálce zní silnice. Za chvíli vytahuje takzvané hydrofony, namáčí je do vody a podává mi sluchátka, pomocí nichž se nořím do čilé podvodní komunikace probíhající v mokřadu.
„To je ti tak silný zážitek, zavřeš oči a opravdu jen nasloucháš, protože tě obraz může dezorientovat. Když si nasadíš sluchátka, okolnímu prostředí nasloucháš přes předzesilovače. Daly by se přirovnat k mikroskopu, zintenzivní ti ten vjem a pronikneš hlouběji. Uvědomuješ si místo v celém znějícím spektru,“ zasní se na chvíli můj průvodce, který se o mokřad jako místostarosta Židlochovic spoluzasadil. Nejen proto, aby si sem chodil nahrávat zvuky přírody – mokřad přispívá k bohatší biodiverzitě místa obklopeného poli. Užívá si navíc, když oázu klidu využívají obyvatelé obce: zastavují se tu na rande nebo jen tak o samotě relaxují.
Miloš Hroch: Poslouchejte tělem. Když je hudba mocnější než morfium. Deník N, 9. července 2021
